Chodíte do posilovny? Hrajete na místním hřišti fotbal? Raději jezdíte na kole? Nebo se vydáváte do hor na výšlap? Napadlo vás někdy, že i v těchto oblastech se může projevovat vaše křesťanství? Sportovní aktivity děláme s mnohými motivacemi. V minulém článku jsme představili několik důvodů proč mít rád své tělo. V následujícím se budeme věnovat jedné konkrétní oblasti spojené s naším tělem, ale i duší – sportu. 

To že trocha pravidelného pohybu, aktivního odpočinku a posilování svalů našemu tělu a psychice může jen a jen prospět, je už snad nepopiratelným faktem. Sporty, fyzická cvičení a rekreační aktivity přispívají ale i našemu rozvoji jako Bohem stvořených bytostí s duší a tělem.

(Singapore 2010 Youth Olympic Games, Flickr.com [online] creative commons)

 

APOŠTOL PAVEL... 

Už apoštol Pavel se nebál použít sportovní slovník, aby mladé křesťanské obci v Korintu přiblížil duchovní souvislosti. Korintským předložil obraz atletů, kteří cvičí svou sebekontrolu, aby dosáhli sportovního vítězství. Jestliže se oni tak namáhají pro nějaký zelený věnec vítězství, proč by se Korinťané neměli ve svých životech namáhat pro hlásání evangelia? Především, když mají přislíbeno vítězství nepomíjející? "Všecko to dělám pro evangelium, abych na něm měl podíl. Nevíte snad, že ti, kteří běží na závodní dráze, běží sice všichni, ale jen jeden dostane cenu? Běžte tak, abyste ji získali! Každý závodník se podrobuje všestranné kázni. Oni to podstupují pro pomíjitelný věnec, my však pro věnec nepomíjitelný." (1. list korintským 9,23-25, Český ekumenický překlad.)

 

(Foto: United Nations Photo, Flickr.com [online] creative commons)

...A DALŠÍ

Provozování sportu v našem volném času je otázkou asi tak posledních 150 let. Dřív lidé vlastně ani nevěděli co to ten volný čas je, protože na něj prostě čas neměli. :-) 

Velmi brzy se objevili osobnosti z řad křesťanů, které svou pozornost sportu věnovali. Například v polovině 19. století Don Bosko používal hraní fotbalu, aby nejchudší kluky z ulice Turína přitáhl k něčemu smysluplnému. Skrz tuto aktivitu je dokázal vychovávat například k vytváření krásných vztahů. V jeho díle pokračují i salesiánští kněží v řadě měst naší republiky.

Na přelomu 19 a 20. století vznikl v českých zemích spolek Orel, který se rozšířil i do Chorvatska. Zde jej ovlivnila osobnost laika Ivana Merze. Velké oblíbenosti u chorvatské mládeže Orel dosáhl i díky zaměření na fyzickou kulturu. Mimochodem orelské sportovní jednoty jsou v Česku stále aktivní. 

V druhé polovině 20. století byl velkým sportovcem z řad katolíků sám papež Jan Pavel II.. S mladými vyrážel do přírody, kde s nimi mluvil, seznamoval se s jejich trápeními a nebál se jim sloužit mši pod širým nebem. Jako talentovaný sportovec hrál fotbal, chodil do hor a rád lyžoval. Pro tato vyžití se snažil najít čas i ve svém nabitém papežském diáři.

(Foto: Andrew Clawell, Flickr.com [online] creative commons)

ZŮSTAT KŘESŤANEM

V současném světě je sport vnímán jako něco vrcholového, komerčního, plného rivality, peněz a občas i dopingových skandálů. Přesto k němu má křesťanství stále co říct. Ať už jsi jako muž či žena aktivním sportovce ve svém volném čase nebo se chceš dokonce stát profesionálem či jen fandíš před obrazovkou, i v těchto všech případech jsi povolán zůstat křesťanem.

  • Bůh nám dal různé talenty k jejich rozvíjení ve službě Bohu a lidem, těch sportovních nevyjímaje.
  • Naše tělo je nástrojem pro náš plně lidský život, není tedy samo o sobě cílem. Pokud například chceme vyhrát za každou cenu, spíš kult těla podporujeme než bychom ho obohacovali o křesťanský úhel pohledu.
  • Disciplína a osobní oběť nezbytné pro sportovní úspěch nás křesťany mohou učit jak vyrovnaně nakládat s naší lidskou vášní, inteligencí a vůlí.
  • Sport nás může naučit respektovat čestnost, fair play a také jak se vyrovnat s nepřízní osudu.
  • Obohacuje naše životy o sociální kontakty. Řada sportů se hraje v týmu, kde neplatí to naše „já já“ ale důležitější je „my“.
  • Sportovní zápolení se může stát příležitostí pro vydávání svědectví o křesťanské víře. Jako lidé sice žijeme ve světě, ale jako křesťané nemáme být z tohoto světa. Býváme vzorem sportovního chování? Poctivé hry? Disciplíny? Neodporuje naše chování hodnotám, které vyznáváme?

Inspirací pro tento článek byly: Sports in the Christian Life a diplomová práce Signálníka Macina. 

P.S. V návaznosti na téma připravujeme rozhovor s profesionálním sportovcem křesťanem. Těšte se na něj spolu s námi! ;-)