Zamyšlení nad nedílnou součástí lidské podstaty, tělem, zakončujeme rozhovorem s křesťanem a profesionálním sportovcem, hokejistou Matoušem Maxmiliánem Venkrbcem. Letos sedmadvacetiletý útočník se se svou vírou netají ani na ledě.
VĚŘÍCÍ HOKEJISTA?
V tématu "Věřím ve vzkříšení těla" jsme se věnovali vztahu křesťana ke svému tělu a sportu. Co si o tomto spojení myslíš ty jako křesťan a profesionální sportovec?
Myslím, že sport je důležitý pro křesťana stejně jako pro každého jiného člověka. Ne nadarmo se říká, ve zdravém těle zdravý duch. Sport a pohyb nám může pomoct jak k zdravému tělu, tak i zdravé „vyvětrané mysli“. Nakonec péče o tělo je součástí celkové péče o náš život.
(Foto: Archiv Matouše Venkrbce)
Podobně jako ty se ke své víře hlásí i další hokejista - Jaromír Jágr. Nevíme jak on, ale můžeme se zeptat tebe ;-): Jak si ve své sportovní profesi udržuješ svou duchovní kondici?
Hokej má svá specifika, ale je to práce jako každá jiná. I do své profese se snažím zvát Pána. Duchovní zázemí mám ale pochopitelně doma, ve společné modlitbě s manželkou, s přáteli, ve farnosti, v osobní modlitbě. Rád přes den otevřu breviář, který mám díky aplikaci stále u sebe. Na zápasy ve vzdálenějších městech si beru do autobusu Písmo nebo duchovní četbu. Je to ale boj o každou minutu strávenou s Bohem a někdy se midaří věnovat sotva minimum. To zná snad každý křesťan.
HOKEJOVÉ ODCHODY A NÁVRATY
Jak ses vlastně k hokeji dostal?
Přivedl mě k němu táta, který se hokeji sám věnoval. Od malička jsem po hokeji toužil a trávil s ním každou volnou chvíli.
Ale před několika lety tě už hokej nenaplňoval, co se stalo? Tvůj odchod ze slibně rozběhnuté kariéry prý způsobil tvému okolí a trenérovi šok.
Jde to těžko popsat v jedné odpovědi, ale zkusím to. Díky přípravě na biřmování se mi otevřely nové obzory a otázky. Začaly ve mně růst nové touhy (po životě s Bohem, ve společenství), které hokej nemohl naplnit. Ba naopak mi v jejich naplňování bránil. Bylo to období mé osobní konverze. Asi po roce bilancování a promodlování jsem se rozhodl s hokejem skončit, začít studovat, chodit do schóly, obrážet všemožné duchovní akce, zkrátka žít život naplno. ;-) Toto nádherné období trvalo tři roky.
Byl tvůj návrat k hokeji těžký?
Přišla nabídka a já se rozhodl to zkusit. Už jsem vnímal hokej jinak - nebyl v žebříčku hodnot zdaleka na prvním místě a neočekával jsem od něj víc, než mi mohl dát. V duchovní rovině to tedy těžké nebylo, cítil jsem se v tom svobodný. Psychicky to bylo těžší. Musel jsem být trpělivý sám se sebou a měl jsem pochybnosti. Nejtěžší to bylo asi fyzicky. Znovu se vrátit do koloběhu každodenní fyzické dřiny. Pár týdnů, možná měsíců to prostě bolelo. :-)
ZŮSTAT KŘESŤANEM I NA LEDĚ
Co pro tebe hokej znamená teď?
Hru, která mě baví. Práci, kterou mám rád a která mě živí. Povolání, kde se cítím na svém místě. Lidi, na které se těším. Výzvu se zlepšovat a objevovat svoje možnosti. Místo, kde se můžu snažit ukazovat na Krista. To všechno pro mě hokej znamená především díky tomu, že jsem se od něho na chvíli mohl vzdálit a dovolit Bohu, aby se na můj život podíval svým pohledem.
Myslíš, že se tvoje víra nějak projevuje na ledové ploše či v kabinách mezi spoluhráči?
Víra prostupuje celým životem, takže se přirozeně (věřím) projevuje i v mé práci. Snažím se žít opravdově každou přítomnou chvíli, být otevřený spoluhráčům i fanouškům. Nesoudit, nemoralizovat, nekázat, ale ukazovat každodenním životem, že Bůh člověku nic dobrého nebere, ale naopak plnými hrstmi dává.
A co zaměstnání, odráží se nějak v tvé víře?
Určitě mě toto prostředí formuje a to nejen pozitivně, spíš víc negativně. Nejde být imunní vůči tomu, čemu se vystavujete každý den několik hodin. Sport ale taky učí mnoha dobrým věcem - umění prohrávat, myšlení v duchu fair play, využívat maxima svých možností, sebezáporu a mnoha jiným. To vše jsou aspekty, které můžu přenést i do svého duchovního života.
(Foto: Archiv Matouše Venkrbce)
Je některý s tvých spoluhráčů také věřící v Boha?
U nás v týmu a v dnešní společnosti obecně je spousta věřících nebo minimálně hledajících lidí. Poptávka po duchovnu je velká a mezi hokejisty tomu není jinak. Praktikujícího katolíka, ale v našem týmu nenajdete.
Existuje nějaká věc, kterou bys nebyl ochotný udělat, i kdyby ji po tobě chtěl trenér či spoluhráči?
Věřím, že se mi bude dařit vždy hrát v duchu fair play. Sem určitě nepatří nějaké ovlivňování zápasů, předstírání faulů, doping a další prostředky, které mají za cíl dosháhnout vítězství za každou cenu.
NEZAPOMENOUT NA TO "HLAVNÍ"
Prožíváme velikonoční období. Co znamenají Velikonoce pro tebe?
V současné době jsem čerstvě po operaci kolene, tak můžu díky tomuto křížečku častěji myslet na Kristův kříž a velkou Lásku, která se za jeho obětí skrývá. Jinak se společně se všemi křesťany na tyto forte svátky vždycky moc těším. I proto, že mají potenciál otřást s mým často pohodovým a pohodlným životem.
Čeho bys chtěl dosáhnout ať už v životě nebo ve sportu?
Mým cílem je to, abych pro dílčí cíle nezapomněl na ten hlavní. :-) Toužím být určitě úspěšný v práci a neustále zlepšovat svoje dovednosti. S manželkou toužíme po dalších dětech a plánujeme vlastní bydlení, výhledově i podnikání. Oním Cílem, ale zůstává Kristus a život s ním na věčnosti. Všechny další cíle jsou vlastně „jen“ cestou k Němu.
Matouši díky za tvé svědectví a čas, který sis pro Signály.cz udělal. Ať tobě a tvým blízkým Pán žehná. A ať se ti tedy daří nezapomenout na ten hlavní Cíl . :-)
Matouš Maxmilián Venkrbec (ročník 1989) pochází z hokejové rodiny. Ve dvaceti se rozhodl hokej opustit a věnovat se studiu teologie, žurnalistky. Také dokončil studium na oboru management sportu a trenérství. Sport vyzdvihl i ve svých závěrečných pracích (téma spiritualita sportovce a život křesťana ve světě sportu). V současné době opět hraje - na pozici útočníka za LHK Jestřábi Prostějov. Je ženatý, otec (zatím) jednoho dítěte, roční dcery.
Komentáře
já moc dobře vím proč je to moje oblíbená hokejka...
Kdyby se tak obrátili také sportovní fanoušci. Hokejoví také, ale hlavně ti fotbaloví...
jezdím po fotbalech, hokejích, basketech po celé republice a občas i za hranice a věř mi že hokejoví fandové jsou kolikrát mnohem větší hovada...
Z hezkých sportů si dělají záminku k násilí...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.