Velikonoční doba je dobou radosti a snad ani trocha smíchu neuškodí. Nástěnka společenství Ženy, matky, manželky je nečlenům skrytá, se svolením tamních dam si dovolujeme přinést i ostatním uživatelům Signálů vlákno, které vyvolalo mnoho úsměvů na rtech. Úvodní otázka může mířit na všechny čtenáře, kteří mají prostor v komentářích, aby se také podělili o svoje (nejen) dětské vzpomínky.

 (Ilustrativní foto: www.pixabay.com)

 

Pamatujete si nějaké přeřeky nebo „veselosti“, které jste rozuměli v kostele jako děti? Já si pamatuju, že jsem moc nechápala „jen né podstaty s Otcem.“ A kamarádka mě dostala, když mi vyprávěla, že se její syn modlil: "Ve jménu Otce, i nisan i Ducha svatého."

 

  • Děti v náboženství, když měly napsat Vyznání víry, tak psaly – sedí na krabici nebo na pramici Otce.

  • On pro nás vidí – já to tak slyšela docela dlouho. Dítka v nábku: Ty jediný jsi sprchovaný.

  • Já jsem kdysi nechápala jednu kostelovou modlitbu, kterou se u nás modlívaly babičky po mši: Můj Bože, věřím v Tebe, klaním se Ti, doufám v Tebe, miluji Tě a prosím tě za odpuštění pro ty, kteří v Tebe nevěří, Tobě se neklaní, v Tebe nedoufají, AŤ TĚ NEMILUJÍ.

  • Já jsem třeba v písničce Bůh je záštita má nechápala, proč všichni zpívají „Bůh je štika má“ :-)

  • Já jsem zpívala „vodu nosil metodům“ (dnes již nezpívaná píseň ke sv. Josefovi)

  • „Plot“ života Tvojho...

  • Moji sourozenci si přáli „pokojíček tobě“

  • Jeden lektor četl: „Izraelité bojovali proti Američanům.“ A když jsme zpívali „Marie bez nápadných divů“, vždycky mě napadalo „bez náhradních dílů“. A pak že v církvi katolické není veselo. A ještě bylo krásné, když šel kostelem objemný pan farář a varhaník právě hrál: „Vítej, vítej, tělo přezázračné.“

  • Já jsem říkala „kamen“, tedy druhý pád od slova kamna.

  • Z doslechu: Pane, nejsem hotel, abys ke mně přišel...

  • Tvá slova Pane jsou vzduch a jsou život :-)

  • Taky jsem nechápala z modlitby Andělé Boží co znamená Na tvávnuk nutí pozor dávám... :-)

  • Ještě jsem si vzpomněla, co jsem četla v životopise sv. Terezičky. Místo „a v tom svatém obcování“ říkávala „a v tom svatém hopsování...“

  • Já jsem z Vyznání víry nechápala, proč se říká pod Ponciem Pilátem... snad pirátem, ne? :-))

  • Já jsem nevěděla, co je Jeupán. „Vzhůru srdce! - Máme Jeupána“ :)

  • Já jsem zas u Svatý, svatý nechápala, proč se tam zpívá Vosa na výsostech... ale vysvětlila jsem si, že asi ti, kteří chodí do kostela, mají rádi vosy.

  • Ještě mě napadlo, měla jste některá problém s tím, proč se na konci modlitby Otče náš štěká? Jako malou mě tam to „baf“ hrozně rozesmívalo :D

  • Já nevěděla, co je to ten Otčenáš... Až se mi jednou dostala do ruky knížka s obrázky a četla jsem, že je to rozdělené...

  • Jako malá jsem myslela, že věříme v nějaký keř (...věřím v církev obecnou...) a taky jsem se vždycky těšila na domečkové neděle (xtá neděle v mezi domí)

  • Brácha si zas vždycky myslel ,že mše bude sloužená za parníky (farníky) ;-)

  • Pro mě bylo dost nepochopitelné „kyrieeleison“. Myslela jsem si, že je to nějaké zaklínadlo. A pak jsem si kdysi nemohla vzpomenout na osoby křížové cesty a popletla jsem Šimona z Kyrény a Josefa z Arimatie – Šimon z Arény a Josef z Karimatie.

  • Já jsem se musela strašně soustředit, když mi přede mší přetextovali žalm na „Hospodyně, ty vládneš nade vším.“ Skáče to tam pak samo :)

  • Žalm hříšníci se budou obracet k tobě přetextován na hříšníci se budou obracet v hrobě. Ale to se ke mně dostalo jako vtip. Já nerozuměla písničce v hudebce: Idu sobě hledat bohatů nevěstu. Já myslela, že je to nevěsta hluboce věřící – idu sobě hledat Boha tu nevěstu... vlastně jsem to pochopila až když mi bylo cca 25 let... :D

  • Ještě jsem si vybavila.. občas se v některých kancionálových písních vyskytuje slovo zjev - „... zesnulým svou lásku zjev“. No a svého času toto slovo mezi děckama znamenalo taky nadávku - „ty jsi ale zjev.“ Takže jsem fakt nechápala, proč v těch písních se neustále vyskytují taková „sprostá“ slova. :-D

  • Kamarádka vyprávěla, že pořád přemýšlela, která jsou to ty tři království z modlitby Otčenáš – tři království tvé...

  • Kdysi mě pobavilo: „Jedno dítko se ptá maminky: „Mami, co je to za zvíře to kýrie?“ Maminka nechápe... „No přece Kýrie, lev a slon!“

  • Ty jediný jsi sprchovaný – stavěli jsme barák a měli jsme tam mít sprchu – tak jsem myslela, že pak už nás bude sprchovaných víc :) A od kamarádů: Pán Ježíš z horbu vstal, mrkev není, mrkev není!

  • Maminka nás učila náboženství doma a my jsme si se sestrou dělaly zápisky. Všude mám Moježíš.

  • Z mrkvívstání je taky oblíbený fórek našich holek... Pak jsem slyšela nějaký vtípek, že se ptá katechet dětí, jak si představují Pána Boha a jeden chlapeček říká, že s vemenem... Vemeno Otce i Syna...

  • Ó slaná na výsostech.

  • „Živ i mrtev“ - „Žid i mrkev.“

  • Já jsem zase slyšela, že se někdo ptal, proč se říká na úvod mše „vemeno ovce“?

  • Dneska byl na studentské mši krásný přeřek při čtení o tom, že Abrahám bude mít četné potomstvo. Ministrat četl: „tak černé bude tvé potomstvo.“

  • Jo, to byl u nás blahé paměti nejlepší přeřek při přímluvách na mši za hasiče: „Děkujeme Ti, Pane, za 80 let trávení hasičského sboru...“

  • Slyšela jsem vyprávět, že na záčátku čtení zaznělo: „Čtení z knihy „džob.““

  • Po své pravici máš královnu ozdobenou oficírským zlatem.. A ještě malá Anička vždycky nadšeně zpívala: „Každé poleno ať poklekne.“ Ale to se dost hodí. Je nás polen dost.

  • Ještě jsem jednou na mši při evangeliu rozuměla „Když šel Ježíš opilý...“ No a on šel obilím.

  • Bratránek četl v kostele litanie a místo Královno církve řekl Královno cízí krve... a celý kostel samozřejmě Oroduj za nás! :D

  • Při loučení s farností řekl jeden otec na konci mše bodrým hlasem: „A tak odcházím ve jménu Páně.“ A kostelem zahučelo automatické sborové „Bohu díky!“

  • Tak kamarádka přidala taky dobrý „tělocvik, ďábla přemáhám.“

  • A ještě „Kyrie, zelenej slon“ :-) A pak farář na Chebsku říkával a zítra zas raní (myšleno mše).

  • Bude je krmit TURKEM a morkem...

  • Alžbětka teď v písni „Hlahol Hospodinu“ zpívá „Haj, hou Hospodinu...“

  • Jo, a při společné modlitbě breviáře jednou zaznělo „Sytí nás jadernou pšenicí“

  •  Švagr, když se učil svatební slib, tak místo "že tě nikdy neopustím" pronesl "že ti nikdy neodpustím"..

  •  V jedné mariánské písni se zpívá: ... nikdy, nikdy se Tě nedotkl klam. V podání našich farních babiček to zni: Nikdy, nikdy se tě nedotkl CHLAP.  

  • Přidávám do sseznamu, jak náš prvokomunikant přišel s tím, že v náboženství probírali svátosti. Ptám se tedy, jaké svátosti zná. Dítě na to: "svátosti chřestu. Ale vsadím se, že nikdo netuší, co to je ta eucharistie. Chřest je jasnej, k tomu děláš tu kyselou omáčku.

  • Ještě přidávám k dobru aktuálně z mojí večerní"katecheze": "Víš proč šel tatínek s babičkou do kostela? Protože tam se dnes slaví, že právě v noci ze soboty na neděli Ježíš vstal z mrtvých." - Míša udiveně: "A kam šel tak pozdě v noci?" :-D   

 

 Připojíte svoji veselou vzpomínku?