Ač není velký vzrůstem, přehlédnete ho těžce. Energický Petr Lukášek miluje společnost a ta má ráda jeho. Proto se také šestadvacetiletý projektant rozhodl loni v září nedlouho po dokončení školy stát rok dobrovolníkem na Diecézním centru života mládeže Vesmír v Deštném v Orlických horách. V rozhovoru pro signály.cz přiblížil, co obnáší život týmáka a co mu rok ve skupině třech dalších dobrovolníků a dvou kněží přinesl. 

                          

Jak ses dostal na Vesmír? 

Když jsem byl mladší, nikdy se mi tam nechtělo jezdit, i když mě všichni lákali. Až se mě dotklo Světové setkání mládeže v Madridu.  Dozvěděl jsem se, že se na Vesmíru uskuteční Pomadridské setkání pro účastníky. Jel jsem tam teda poprvé a Vesmír mě velice oslovil. Na konci jsem při sdílení říkal, že bych tam vydržel ještě měsíc, načež mi ředitel Tomáš Hoffmann odpověděl, že můžu zůstat klidně dvanáct měsíců jako týmák. Tehdy to pro mě byla utopie, ale Tomáš se mě čas od času ptal znovu. Postupně jsem si s tou myšlenkou, že budu týmákem, začal pohrávat. Šanci jsem tomu dal ale až po pěti letech po dokončení vysoké školy. Loni po Velikonocích mě Tomáš znovu oslovil a já si tentokrát vzal čas na rozhodnutí. Uvědomil jsem si, že je to možná poslední šance stát se týmákem. V té době jsem ale zrovna dostal nabídku na plný úvazek do práce. Dlouho jsem se rozhodoval a modlil se za to, jakou cestu mám zvolit.  Začal jsem pracovat jako brigádník, měl jsem super kolegy a věřící šéfovou, které jsem vyložil karty na stůl. A ona mi řekla, že práce není všechno a pokud mě to táhne na Vesmír, tak mi na rok místo v práci podrží. Rozhodl jsem se tedy pro Vesmír.

Jaké byly tvoje začátky?

Výhodou bylo, že jsem už před nástupem znal tamější prostředí i lidi. Nešel jsem do něčeho neznámého. Na začátku jsem dostal na starosti úklid domu a liturgii a postupně do života s dalšími týmáky víc a víc pronikal. Člověk si ale po roce uvědomuje, že má stále svoje limity. Na začátku mi někdo říkal, že člověk se stává týmákem se vším všudy po roce.

Jak ses sžíval v týmu s ostatními?

V týmu je nás šest, čtyři týmáci a dva kněží. Každý jsme jiný, ale máme i některé stejné vlastnosti. Nějaké konflikty občas vzniknou, to je přirozené, ale jsem za náš tým moc vděčný a myslím, že to tak máme všichni.  Hrozně se mi líbilo, že jsme spolu začali vždy znovu. Podle mě je to dost důležité. Jít do vztahu s člověkem, který mě naštval nebo zranil, od začátku. Samozřejmě, že je to někdy opravdu těžké, ale nedokážu si představit, že bychom to nedělali. Podstatná je společná modlitba, která stmeluje. Každý den chodíme spolu na růženec, což pro mě bylo před Vesmírem nemyslitelné. Za první měsíc jsem se pomodlil víc růženců než za celý život. Člověk si pak i uvědomí, jakou mu Pán dal milost, že můžeme být spolu.  

Jaké vlastnosti jsou pro týmáka nejdůležitější?

Nejvíc je asi potřeba, aby byl člověk orientovaný na druhé. Aby se každý, kdo k nám přijede, cítil přijatý. Měl by být týmový hráč, být k dispozici pro druhé lidi v týmu. Zároveň by měl žít s Bohem, přijímat svátosti a modlit se. Kdyby to bylo jenom na člověku, nedokážu si to moc představit. Cítím, že Pán jedná tam, kde my už třeba nezvládáme.

Jak vypadá běžný den na Vesmíru?

Bývá to hodně různé. Záleží, co má člověk na starosti. Když má službu v kuchyni, je to jasné, musí být připravená snídaně, oběd večeře.  Vstáváme kolem sedmé, potom máme dobrovolnou nabídku ranních chval z breviáře. Pokračujeme snídání a každý den máme Slovo na den, což je citát z Bible, podle kterého se snažíme všichni daný den žít. Následný program je hodně různorodý, záleží na typu akce, jak se celý den vyvíjí. Máme opravdu pestrou nabídku pro nejrůznější věkové skupiny. Nabízíme různé možnosti vyžití, hlubší prožití Velikonoc, Silvestra. Pravidelně míváme Snowboard víkend, Offline víkend, akce pro cetileté, teenagery a podobně. V létě u nás frčí Taneční a Sportovní týden. Jak už jsem říkal, vždy je nejdůležitější, aby tam byl týmák pro ostatní. To znamená, že když jdou účastníci na jakýkoliv program, měl by tam být uprostřed nich. Když pracují, má pracovat s nimi. Měl by být stále ve střehu a k dispozici. 

Jak vypadá průměrný návštěvník Vesmíru?

Typický účastník bude mít mezi 15 a 18 lety věku. Ale i když jsme centrum mládeže, nabízíme program i pro jiné věkové skupiny.  Pro Vesmír je například typické, že tam jezdí rodiny s dětmi. Pro rodiče to často může být netradiční forma dovolené, kde mohou duchovně načerpat a třeba i pomoct v kuchyni nebo tak. Jezdí si k nám odpočinout a načerpat i cetiletí, někteří z nich jsou také zapojeni do příprav programu na různých našich akcích. Na společné pobyty v přírodě k nám jezdí děti ze základních škol.  

Je ti 26 let a většina účastníků je o generaci mladší. Pozoruješ rozdíly mezi nimi a sebou v jejich věku?

Myslím si, že spoustu věcí, které trápí dnešní mladé v tom věku, jsem řešil i já. Lidi k nám jezdí, aby zažili něco krásného, aby získali nějaký duchovní prožitek. Aby dobře prožili nějaký křesťanský svátek, aby zažili společenství. To se časem nemění. Ale samozřejmě, jsou i nové věci. Dnes jsou hodně aktuální sociální sítě. Když jsme dříve přijeli na Vesmír, neptali jsme na heslo na WiFi. Ale i na Vesmíru se snažíme jít s dobou.

Jakým způsobem?

Například se mládež snažíme vést k tomu, že mobilní telefony, sociální sítě a internet jsou dobrými sluhy, ale zlými pány. Učíme je, že život není jenom požitkářství. Taky se objevují nové nebezpečné ideologie jako například gender. Reagujeme i na tyto nové problémy. Nežijeme ve skleníku, ale snažíme se řešit aktuální témata. Co se týče zázemí, tak samozřejmě, že musíme jít s dobou. Myslím, že při různých akcích dokážeme vytvořit opravdu kvalitní podmínky - přijeďte se přesvědčit sami třeba na Snowboard víkend nebo Taneční týden. 

Jak zaujmout mladé lidi pro křesťanství v dnešní době plné nekonečných možností?

Snažíme se jim křesťanské hodnoty předat pomocí toho, že jsme tu s nimi, zajímáme se o ně. Máme bohatou nabídku různých aktivit, které jsou ovšem jen prostředkem k tomu zažít společenství s Bohem a s druhými lidmi. Ať je to například tancování, ježdění na prkně, ale i práce, modlitba, slavení mše svaté, diskutování nad různými tématy a podobně. Sám vím, že je podstatné mít dobré přátelé. Je důležité mít člověka, s kterým můžete řešit i důležité osobní věci a otázky víry, nesedět jenom v hospodě u piva a tlachat o blbostech. Mít někoho, s kým mohu diskutovat o vážných věcech, o víře. Někoho takového můžete najít na Vesmíru, mladí tady vidí, že nemusí být na víru sami. Jezdí k nám i křesťané z jiných církví a nevěřící. 

Nevrtá ti někdy hlavou, že jsi měl radši jít pracovat a nechodit na Vesmír?

Na to se mě ptá hodně lidí. Každému říkám, že rok na Vesmíru je velký dárek od Pána Boha. Za ten rok jsem načerpal spoustu věcí. Kdybych šel pracovat, člověk by snadněji upadl do koloritu všedního dne. Možná bych na nějaké věci, které mi došly na Vesmíru, taky přišel, ale vyžádalo by si to daleko víc času. Vesmír mi pomohl hlavně v duchovním životě a také v otázkách vztahu k sobě a k druhým lidem. Čtyřiadvacetihodinové soužití s pěti lidmi vám nastavuje hodně věrohodné zrcadlo o sobě samém. Člověk se dozví i spoustu dosud netušených věcí a občas to není lehké přijmout. Ale do dalšího života se to hodí. Po roce na Vesmíru cítím, že nemám strach víc odevzdat svůj život Bohu a jít, kam mi Pán ukáže. Nevím, jestli bych to před rokem dokázal. Ten rok mě pomohl těšit se na to, co mi Bůh připravil.

V září Vesmír opouštíš a vracíš se do Brna. Nebojíš se náhodou návratu do reality?

Když jsem byl poprvé na Vesmíru, řekl jsem, že má jedinou chybu: člověk někdy musí odjet a vrátit se do reality všedního dne. To teď platí ještě více. Důležité je nezůstat na to sám, aby člověk nezajel do starých kolejí. Naštěstí se mám kam vracet, takže nějaký zvláštní strach nemám. V Brně, kde teď budu pracovat, mám spoustu přátel a společenství, které jsem již dřívě během studia vysoké školy navštěvoval. Dobří přátelé a dobrá parta jsou pro člověka a jeho víru velmi důležité aspekty. Pokud na to nebudu sám, věřím, že dokážu správný směr z Vesmíru udržet.

DCŽM VESMÍR. Jedná se o dicézní centrum královéhradecké diecéze, jehož cílem je vést mladé k opravdovým hodnotám (vztah k Bohu, kvalitní mezilidské vztahy, nalezení a objevení sebe sama, pozitivní vztah k práci apod). Nachází se v srdci Orlických hor v Deštném. Na chodu centra a programu se v současnosti podílí kněží Tomáš Hoffmann s Janem Barborkou a čtyři dobrovolníci, dva mladí muži a dvě mladé ženy. Více informací na webových stránkách http://www.vesmir.signaly.cz/

Foto: Archiv Petra Lukáška