Uvolnění poměrů po Sametové revoluce v roce 1989 umožnilo vznik církevního školství u nás. Věřící, ale i nevěřící mají ve městech po celé republice možnost studovat na školách hlásících se ke křesťanským hodnotám. Jak takový život na církevní škole vypadá a jaké jsou výhody tohoto typu vzdělávání? I o tom se rozhovořil ředitel Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži Jan Košárek.   

                               

Jaká je role církevních škol v církvi a ve společnosti?

V církvi je podle mě role církevních škol velká. Je to příjemný, přirozený a pěkný nástroj k práci s lidmi. Aby církev nezůstala zavřená v kostele, ale měla možnost nabídnout své dovednosti společnosti. To je naše role. I ve světě jako takovém. Jsme schopni být pěknou alternativou, dokážeme dávat odpovědi na věci, které běžné školy nemají. A jsme v tom úspěšní. Podle mnoha statistik - i třeba České školní inspekce - jsme v tom úspěšnější než státní školy. V kvalitě vzdělávání se umisťujeme mezi pěti až deseti procenty nejlepších škol.  

Zmiňoval jste, že na vašem gymnáziu se k víře hlásí zhruba 70% studentů. Jak se projevuje víra v klasický školní den?

Že se na začátku výuky pomodlíme, že se nebojíme mluvit, když přijde na řadu téma Bůh. To, že se potkáme v kapli, má vliv na atmosféru. Jsme vnitřně podobně naladěni, máme podobný hodnotový systém. Panuje tak u nás přátelská atmosféra.

Existuje ve třídách skupinkování na věřící a nevěřící?

Myslím, že ne a tohle bych rozhodně nechtěl. To by mi hodně vadilo a přijde mi, že věřící mají na naší škole s nevěřícími dobré vztahy. Jde o to, abychom byli otevření těm, kteří nemají zájem o duchovní záležitosti. A hlavně, aby se nevěřící cítili svobodní a ne, že je k něčemu tlačíme.

Mají nevěřící z církevních škol i díky výuce větší respekt k náboženství?

To záleží na jednotlivých osobnostech. Víra se předává osobním příkladem, a tak záleží, jakou nevěřící udělají zkušenost. Pokud je učitel, kterého mají rádi, věřící, dívají se potom na víru pozitivněji. Ale naopak pokud mají s věřícím kantorem špatné zkušenosti, říkají, že jsme křesťané pokrytci.  

Dá se říct, že je u vás méně sociálně patologických jevů než na státních středních školách?

Já uvedu konkrétní příklad. Ve srovnání se základní školou, kde jsem působil dříve, neřeším problémy s chováním. V tomto je značná výhoda, sociálně patologické jevy jsou ale jinak všude. U nás samozřejmě občas také. 

V jedné ze svých přednášek jste zmínil, že vám jako ředitelovi gymnázia jde o to, abyste se radikálně hlásili ke Kristu. Jak jste to myslel?

Musíme veřejně deklarovat, jaké máme hodnoty. Středem naší školy je zkrátka Kristus. Tím ale radikalita naší školy končí, protože potom jsme dál otevřeni každému, kdo přichází. Nemusím být radikální v projevech. Nemusím být zbožný. Jen chci, abychom měli jasně definované hodnoty. Aby to nebylo jen nějaké mlžení křesťanskými hodnotami, o nichž by nikdo nevěděl, které mám na mysli, ale bylo to jasné.

Na co se zaměřujete při pohovoru, který je součástí přijímacího řízení?

Jde o jednoduchý motivační pohovor. Ptáme se zájemců, proč u nás chtějí studovat, kde se o nás dozvěděli, jestli někdy slyšeli o Ježíši Kristu a podobně. Jde nám o to, abychom něco věděli o žákovi, kým je. Často zjistíme, jestli má nějaké problémy, jaká je jeho motivace příchodu. Někdy je to pro nás poslední příležitost promluvit s ním a například přesvědčit ho, aby šel k nám.

Hodně se zmiňují sociální sítě. Jak se k nim stavíte vy a učitelé na vaší škole?

Je to individuální. Jsou takoví, kteří je využívají i takoví, kteří je odmítají. Ve školství byla tendence brát to automaticky jako něco špatného. Ale přitom je to realita, realita všedního dne mladého člověka. Je třeba do toho vstoupit a přijmout to. Pokud řekneme, že svět Facebooku je automaticky špatně, není to dobrý přístup. Je to jako oheň, Facebook je dobrý pomocník a zlý pán.

 

Dějepis jako nástroj k poučení 

O svých studentech říkáte, že spousta z nich jsou vůdčí typy. Jak se vám je daří vychovávat?

Je to vybraná mládež z Moravy, která už se projevuje vůdcovsky ve svých farnostech před nástupem k nám. Třeba v našem společenství potom mohou zažít naplnění a když se to správně uchopí, potom mají svým farnostem co vracet. Bylo by přece špatně, kdybychom se zavírali u sebe ve škole a nevraceli to, co jsme načerpali ve společenství, zpátky do farnosti.

V čem je výhoda církevní školy oproti jiným typům škol?

Soukromá škola je nejvíc na výkon, tvůrčí. Velmi dobrá v tom smyslu, že musíte pracovat na sto procent. Státní má jisté znaky zkostnatělosti. Berou žáky, které musí. Ale musí se jim přiznat, že dělají, co zmůžou. V křesťanských školách je výhoda toho, že máme jasně definované hodnoty. Kantorská porada začíná modlitbou, protože chceme a víme, jaké máme hodnoty. Své rozhodnutí dáváme do rukou Božích. A to je pro mě dostatečná výhoda. Věřím, že křesťanské hodnoty se projevují i ve vztazích v učitelském sboru a mezi učiteli a žáky. Věřím, že i to je kus naší identity. Myslím, že máme příjemnou, přátelskou atmosféru. Všichni absolventi, kteří se vraceli, mi to potvrdili. To je podstata školy. Školu netvoří budova, ale lidé.

Také jste zmiňoval, že církevní a soukromé školy budou pro rodiče čím dál atraktivnější. 

V současné době jsou rodiče hodně zaměření na své děti a jsou schopni pro ně udělat cokoliv. Na prvním místě se jim snaží zajistit co nejlepší vzdělání. Výsledek je takový, že rodiče na základních školách posílají své děti do jazykových a sportovních tříd. My jsme také jistý druh alternativy, pokud budeme mít jasně definované hodnoty. U nás mají rodiče například jistotu, že děti nebudou šikanované a že vytváříme stimulující prostředí. 

Liší se současná mladá generace od předešlých?

Vrátím se k sociálním sítím. V jedné věci se velmi liší mládež před pár lety a dnes. Když děláme seznamovací tábor, všichni se znají. Všichni se stačili seznámit přes Facebook. Jsou v tomto daleko rafinovanější, schopnější a stíhají víc věcí najednou. Ovšem na druhou stranu nejdou do hloubky a často se neumí zastavit. Nevím, jestli jsem hoden to posuzovat, ale přijde mi, že když už někoho vinit za nějakou negativní proměnu, tak jsou to rodiče. V dnešní době rodiče zbytečně moc opečovávají své děti, jsou k nim příliš liberální a až moc za nimi stojí. Pokud jde o nějaké negativní změny, nevinil bych žáky, ale rodiče.

V souvislosti s volbami se hovořilo o tom, že se mladí moc nezajímají o politiku, také to vnímáte?

Já myslím, že naši studenti se zajímají. Formujeme a zapojujeme je do společenských otázek. Ať už se jedná o studentské nebo prezidentské volby nanečisto. Klidně i třeba přeruším hodinu a bavíme se ohledně něčeho politického. Patří to do našeho života. O politických a společenských otázkách se dá mluvit v češtině, v dějepise, v ZSV. Například o dějepise si myslím, že je to politický předmět k výchově k nějakým hodnotám. Při dějepisu si můžu leccos vyvodit a poučit se.

Jsou dnešní mladí nerozhodní?

Jednoznačně. Stává se u nás, že student týden před uzavíráním přihlášek na vysokou školu neví, kam se přihlásí. A je přitom ochotný přemýšlet o tak rozdílných školách, jako je přírodovědná na jedné straně nebo humanitní na straně druhé. Teď řešíme, jak jim z toho pomoct. Řekli jsme si, že budeme zvát absolventy z různých oborů, abychom jim ukázali třeba vědce, lékáře, právníka nebo politika, ať slyší, co obnáší praxe. Protože učení ve škole je jen teorie.