@Makec je mladá usměvavá dáma, kterou můžete potkat v brněnském centru Maltézské pomoci. Dělá tu šéfku. Už osm let.

Jak ses dostala k této práci?

Úplně náhodou. Po kamarádce Zuzce, která tady byla před tím. Já jsem studovala, přišla jsem do Brna na magisterské studium na FSS a ona mi jednou na pivu řekla, že odchází s manželem na Slovensko a že odchází i z Maltézské pomoci. Tak mi nabídla, jestli to nechci dělat já. To bylo v roce 2010. Ale tenkrát bylo všechno úplně jinak. Tady bylo jen pár lidí, asi jenom sedm dobrovolníků. Já jsem ani neměla kancelář, vlastně jsem začínala v převlíkárně jednoho pana doktora, který byl na začátku můj vedoucí :-) No a pak jsme se postupně přestěhovali. Nejprve do kutlochu bývalých uklizeček, to byla místnost 2x2 metry…

To ti vždycky musel stačit jen počítač...

No já jsem byla dlouho sama. Až když nám vyšly dotace, tak mi pan ředitel dovolil vzít si někoho k ruce. Takže jsme mohli rozjet osobní asistenci pro seniory a pro osoby se zdravotním postižením, která nás tady všechny docela živí.

Takže jsme se postupně přesouvali, potom jsme začali hledat nové kanceláře a teď už máme čtyři místnosti. Vedle jsou tři kolegyně pro osobní asistenci, máme tu jednu místnost pro osobní asistenty a tady jsme dvě.

Takže tohle všechno se stalo za osm let. A kolik je vás tedy dnes?

V kanceláři je nás pět. V terénu máme 34 osobních asistentů, kteří chodí ke klientům domů a pomáhají jim s tím, co aktuálně potřebují – hygiena, nákupy, drobný úklid atd. A pak jsou tu dobrovolníci. Dobrovolnické programy máme dva - „Dopisování s vězni“ a „Adopce osamělých seniorů“. Měli jsme 22 dobrovolníků, teď jich je myslím 20. Ono se bohužel stává, že někteří s náma špatně komunikují, ani nám neřeknou, že přestanou dobrovolničit…

Program „Adopce osamělých seniorů" nabízí starším lidem pravidelnou společnost dobrovolníka. Foto: www.maltezkapomoc.cz

 

Sháníte aktuálně dobrovolníky?

Určitě. Vítáme každého, kdo má chuť pomáhat a jakkoli se zapojit. Teď aktuálně preferujeme dobrovolníky do programu „Adopce osamělých seniorů", který  spočívá v tom, že každý dobrovolník dochází za svým „osamoceným" seniorem a tráví s ním čas - většinou hodinu až dvě každý týden nebo aspoň co 14 dní. Klienti, kteří se do tohoto projektu hlásí, jsou většinou lidé, kteří nemají rodinu a nebo naopak rodinu mají, ale nejsou tam zrovna dobré vztahy a oni se cítí být sami. Takže jde o to, aby si s nima někdo popovídal, zajímal se o ně. Územně pokrýváme Brno město a Brno venkov.

Jaké předpoklady by měli zájemci o dobrovolničení mít? 

Dobrovolník musí být starší 16 let a musí mít čistý výpis trestního rejstříku, který od každého požadujeme. Měl by to být člověk, který ví, proč chce pomáhat a který respektuje dané podmínky projektu.  Hlavně, aby měl chuť nezištně pomáhat druhým a smysluplně tak naplnit svůj čas. 

Teď opravdu klademe důraz na komunikaci, protože mám špatné zkušenosti, že někteří lidé do toho nadšeně přijdou a i když se snažíme zjišťovat proč to chtějí dělat a tak, tak po nějaké době se ani neozvou. Je to takový nešvar i vůči klientům. Takže opravdu hledáme motivované lidi, kteří vydrží.

A co takového dobrovolníka - nováčka v Maltézské pomoci čeká?

Člověk, který se k nám přihlásí, musí absolvovat několik školení. První je hned na začátku, při podpisu smlouvy, kterou musíme podle zákona s dobrovolníkem mít. Během roku pak školíme např. ze základů první pomoci, jak pracovat s lidmi s demencí atd. Supervize máme pro dobrovolníky s kvalifikovanou paní supervizorkou jednou za půl roku. 

Od září minulého roku jsme zavedli „nenormální setkání" s dobrovolníky. To znamená, že jednou za měsíc jdeme spolu na nějakou akci, jako je koncert, kino, divadlo a nebo si spolu jdeme jenom tak posedět do restaurace. Je to fajn příležitost se  mezi sebou potkat a poznat se s dalšími kolegy v dobrovolnictví. 

 

V kanceláři brněnského centra Maltézské pomoci úřadují Markéta Studená a Tereza Dvořáčková. Dítě je pouze náhodný návštěvník. Foto: Kollenka

 

Co tě na tvojí práci těší? Přidej k dobru nějaký zajímavý zážitek...

Mám svoji práci velmi  ráda a cítím obrovskou vděčnost Pánu Bohu, že mě do Maltézské pomoci „zavedl", i když někdy je to docela náročné vést takový komplex lidí. 

Zážitků mám za těch osm let doopravdy hodně. Například teď nedávno, jsme měli jednu kuriozitu. Přihlásila se k nám dobrovolnice, která má neuvěřitelných 88 let! To bylo úžasný. Ona tady přišla, my jsme si mysleli, že je to nějaká babička, co chce pomoct, že jí nabídneme nějakého dobrovolníka. A ona že nééé. A pak se strašně divila, když jsem jí říkala, že je pro nás unikát a že je nejstarší. Taková úžasná paní – upovídaná, bystrá, rychlá. My jsme šli třeba tady na magistrát vyřizovat výpis z trestního rejstříku a ona měla ještě takovou tu starou občanku. Úřednice na to hleděla a všechny tam obvolávala, jestli to jako může přijmout nebo ne. A paní: „No, promiňte, že ji mám. Oni si mysleli, že už umřu, ale já furt žiju...“ Tak to bylo takový kouzelný. Chodí za paní v domově pro seniory, které je kolem šedesáti, ale je nemocná. A hrozně si sedly. Ta naše dobrovolnice je bývalá porodní asistentka a její klientka je taky ze zdravotnictví, bývala sestra, tak si mají o čem povídat.

Díky za rozhovor! O Maltézské pomoci, která má centra i v dalších českých a moravských městech, se můžete dozvědět víc na její domovské stránce.