Jedním z největších "slovenských" studentských míst je Brno. V jihomoravském městě nedaleko slovenských hranic studují tisíce mladých ze sousední země. Proto ani tolik nepřekvapí, že druhé největší společenství pro vysokoškoláky a pracující v Brně je slovenské. Jmenuje se Jakubčatá podle farností svatého Jakuba v centru, v níž se schází, a má kolem tří stovek členů.

                     

O chod se stará desítka organizátorů z řad studentů, jimž šéfuje Zuzana Valachová. „Společenství vzniklo z iniciativy tehdejšího studentského kaplana Mariána Kaliny, který začal sloužit slovenské mše. I když máme rádi Česko, nejsme zvyklí na nápěvy českých písní. Je to pro nás přirozenější ve slovenském jazyku, i proto jsme se začali scházet a postupně vzniklo společenství. Bylo to takové přirozené," vykládá o začátcích Valachová a dodává: „Chceme být bezpečným přístavem pro věřící, kteří přicházejí do Brna a třeba poprvé jsou tvrdě konfrontováni se sekulárním světem, který zpochybňuje jejich hodnoty a kde se mohou cítit opuštěni. U nás se o všech věcech můžou sdílet. Spousta studentů pochází z východního Slovenska a domů se dostanou jednou za semestr, u nás si mohou připadat jako doma a najít si podobně smýšlející přátele," zmínila Valachová. 

Společenství podle ní nezamýšlí být pouze přístavem, ale hodlá také druhým dávat něco ze sebe. „Chceme vycházet ze svého bezpečného prostoru a umět obohatit druhé, případně se umět v nevěřícím prostředí postavit za své přesvědčení," dodává Valachová. I proto Jakubčatá založila misijní tým. „Hlavní vizí bylo, že chodíme čerpat do společenství, ale už potom nikde nepředáváme dál to dobré, co si ze společenství odnášíme. Že tu radostnou zvěst necháváme v sobě. Proto jsme se rozhodli, že něco budeme odezdávat i ostatním. Navázali jsme spolupráci s dobrovolnickými organizacemi, například s komunitou Sant´Egidio," podotýká Valachová. 

Postupem času nabídka společenství rostla a dnes kromě zmíněného misijního týmu Jakubčatá pořádají duchovní obnovu, různé akce v rámci Iniciativy pro věci veřejné a mají také čajovnu. Těžiště komunity spočívá v setkávání v různých spolčech, kterým Slováci říkají stretka. Největším je pondělní stretko, Jakubčatá mají ale i další společenství v užším kruhu. „Zhruba sedm menších stretek se schází na faře u svatého Jakuba a pak jsou další třeba specializovaná, například vím, že medici mají nějaké a i lidé z jiných studijních oborů," vyjmenovává Valachová. 

A jaké jsou podle předsedkyně Jakubčát hlavní rozdíly mezi českou a slovenskou církví? „Určitě si všímáme, že církev v Česku je na jiné intelektuální úrovni než na Slovensku. V české církvi jsou osobnosti, které se zabývají různými obory, a mají co říct i nevěřícím. U nás takový hlas chybí a to je podle mě potřeba změnit. U vás navíc věřící mají svou víru víc vybojovanou a upřímnější. V tom je možná výhoda toho, že jste ateistická země. Když už je tu někdo věřící, musí to mít nějak podpořené, kdežto u nás v jakože křesťanské zemi je to nějak automatické a takové tradiční, často vesnické náboženství," uzavírá Valachová. 

Pro více informací stačí navštívit nedávno aktualizované webové stránky Jakubčát. Společenství je otevřeno také českým věřícím. 

Foto: Archív Jakubčát