V posledních týdnech se na mediální scéně objevilo hned několik bouřlivých témat spojených s homosexualitou. Na jedné straně je to dění na české politické scéně, kde se má projednávat návrh zákona o manželství a adopci pro homosexuály, na což zareagovala iniciativa na uzákonění manželství jako svazku muže a ženy. Další linii tvoří aféry okolo praktikované homosexuality a zneužívání mladistvých v církevních kruzích. Nejen o těchto událostech jsem měla možnost hovořit s Jarodem, Signálníkem, který je známý svou homosexuální orientací a zároveň úsilím o zachovávání učení katolické církve.
Stále tu na Signálech máme váš blog, třebaže dnes už neaktualizovaný. Ve svých starších článcích jste měl výhrady k přístupu k homosexuálům v katolické církvi, kritizoval jste nedostatečnou pastoraci v tomto směru. Změnilo se od té doby něco?
Celkem živě si vybavuji svou tehdejší frustraci, jak se mi nedostávalo od kněží takové odezvy, jakou bych si představoval. Nevím, jestli se to nějak změnilo, svou homosexualitu s kněžími (už) neřeším. Kromě toho, že vím, že např. v Ostravsko-opavské diecézi je pro "Službu lidem s homosexuální orientací" ustanoven P. Lukáš Engelmann. To v době, kdy jsem něco takového hledal, nebylo. Zpětně se v duchu omlouvám, protože jsem došel k tomu, že vlastně nevím, co jsem tehdy chtěl slyšet. Došlo mi, že žádný univerzální recept na to, aby mé obtíže zmizely jak mávnutím kouzelného proutku, mi nikdo dát nemohl a musím si najít svou vlastní cestu jako všichni ostatní.
Občas to vypadá, že největším strašákem homosexuálů je coming-out. Přiznání své orientace před okolím. Je to opravdu takový problém?
K čemu vůbec coming-out? V běžném styku mezi lidmi vždy něco o druhých předpokládáme, vychází z toho naše chování k nim. Druzí zase mají nějaká očekávání. A homosexuální se běžným vzorcům vymykají. Proto mají potřebu věci vyjasnit. Je to jako by před druhými tajili velkou část své osobnosti. Dotýkáme se tu biologicko-psychosociální podstaty člověka - (ne)schopnosti milovat, vytvářet pouta, svazky, vztahovat se k druhým, realizovat se jako člověk. Jestliže jako muž nejsem schopen spojit svůj život se ženou a s mužem nesmím, co jsem? (Duchovní povolání ponechme stranou...)
Jistěže to není nepřekonatelný problém, problémem je to, že je z toho společenské téma. Homosexuální jsou náladou ve společnosti nuceni ke coming-outu a okolí je nuceno homosexuální chování/cítění tzv. tolerovat, brát za normální. Přitom přirozeně k homosexuálnímu chování/cítění tradičně cítíme odpor, něco nám na tom nesedí, je to terčem žertů atd. Až společenský tlak poslední doby se nám snaží vsugerovat, že o nic nejde, že je to vlastně v pohodě.
Co na tom bylo těžké pro mě?
- Pocit selhání - u sebe, že jsem si to třeba nějak zavinil, a že to přivodí pocit selhání u rodičů, že mě špatně vychovali.
- Jaké otázky to asi vzbudí (jakože vzbudí, protože přecejen je to menšinová záležitost)? Proč bych si měl nechat od okolí šťourat v nitru.
- Co si asi pomyslí lidi, zvláště v katolickém okolí. Nechci být nijak spojován s LGBTx agendou, protože ji nesdílím, ale lidi nic moc jiného neznají, znají jenom ty nejhlasitější exponenty z televize atd. Nechci být házen do stejného pytle. Pořád mám v živé paměti špatně skrývaný údiv kněží, když zjistili, že mají před sebou homosexuála, který homosex neprovozuje...
Já neříkám, že je to něco jedinečného. Jiní mají jiné, jinak těžké problémy. Ale zdá se mi, že v této oblasti společensky nabízené řešení není řešením dostačujícím.
K fotu: Kollenka - Jakou ilustrativní fotku bychom mohli k článku dát? Jarod: Napadá mě archanděl Michael. Souvislost s textem sice není zřejmá, ale je to můj biřmovací patron a vzývám ho pravidelně, při pokušeních.
V Česku se v poslední době opět hovoří o uzákonění „manželství“ a adopcí pro homosexuály, na druhé straně je tu iniciativa žádající potvrzení manželství jako svazku muže a ženy. Sledujete toto dění? Je to pro vás v něčem významné, zajímá vás, jak to dopadne?
Politické snahy o uzákonění homosexuálního "manželství" či tzv. manželství pro všechny a adopce homosexuálům sleduji jen zpovzdálí. Stručně - jsem proti. Upřímně, mně toto až tak nezajímá, protože kdyby tyto instituty byly schváleny, stejně je nevyužiji. Nejvíc mi na tom vadí ten relativismus a zmatení pojmů.
Holt to tak někdy prostě je, že člověk nedosáhne všeho, čeho by se mu zachtělo. Muž a muž nemohou uzavřít manželství jaksi z povahy věci. Nerozumím tomu, proč jisté skupiny tak trvají na tom, aby se tomuto svazku říkalo manželství a byl státně chráněn. Ledaže by šlo snahu vytěsnit nepříjemné pocity a dosáhnout za každou cenu společenského potvrzení, což něco o povaze věci vypovídá.
Co se týče protisnahy na ústavní ochranu manželství jako svazku muže a ženy, byl jsem jeden z prvních, kdo u nás ve farnosti podepsal petici na podporu tohoto návrhu, i když to, že se musí politicky bojovat o to, že voda teče shora dolů, mi přijde absurdní. Ale bohužel taková je doba.
Církví v současnosti otřásá nová vlna skandálů v souvislosti s homosexuálními praktikami kněží a pedofilním zneužíváním v řadách duchovenstva. Jak se na to díváte?
Já pro homo-pedo skandály v církvi nenacházím slova, je to něco co se naprosto vymyká mému chápání. Když se to někdy na začátku léta začalo objevovat v médiích, nesledoval jsem to, protože jsem si říkal, že to zase novináři nafoukli, že to ve skutečnosti nebude tak hrozné, vždyť to tu už bylo před několika lety a od té doby se snad udělala nějaká opatření a příslušná místa v církvi se poučila. Jenže ono ne. Jak se postupem času vynořovaly další a další podrobnosti, ukázalo se, že problém je opravdu vážný, reakce církevní hierarchie nedostatečná (např. biskup Chigaca Cupich se nechal slyšet, že papež má důležitější věci na starost než Viganův dopis - životní prostředí a ochranu migrantů, WTF!), a že někteří to zužují na "boj konzervativců proti liberálům" je k vzteku.
Jasně jsme hříšní lidé, ojedinělým selháním asi nelze zabránit, ale tady to dosáhlo doslova ďábelských rozměrů. Nechápu, proč takoví lidé zůstávají v katolické církvi, co berou vážně, když jednají v přímém rozporu s tím, co by měli hlásat; čemu takoví lidé věří, když se Pána Boha ani trochu nebojí?
Pokud je mi známo, tak se daná problematika naštěstí netýká ČR. Těch pár případů bylo dostatečně pyšných na to, aby se vyoutovali, a rozešli se s církví dříve, než stačili nadělat paseku (jáhen dr. Lorman, P. Pio Oláh, P. Jiří Pešek). Jen je pěkně jmenujme, oni se tím netají.
Ostatní, statisticky pravděpodobní, předpokládám, žijí své životy v bázni Boží.
V odpovědi na první otázku jste napsal, že jste došel k tomu, že si musíte najít svoji vlastní cestu. Jak jste na tom tedy teď? Kudy vede vaše cesta v současnosti?
Popravdě nic moc. Čekal bych, že po těch letech budu vyrovnanější, sám se sebou smířenější, nad věcí, vytrénovanější, ne tak citlivý, -no jo, musím to zmínit- sexuální obrazivost více ovládající a proti cudnosti méně hřešící, a že budu mít život jaksi naplněnější. Největší vnitřní tenze vznikají z toho, že něco, po čem strašně úplně nejvíc toužím, se mi zároveň příšerně hnusí. Zatím jsem nepřišel na to, jak tyto tenze účinně zpracovávat, sublimovat.
Když jsem se v minulém dotazu zmiňoval o té pastoraci, nezmínil jsem, že jsem v rámci svého hledání navštívil i signálnicky známého Romana Šimků. Ten mi řekl dvě věci - že obzvláště pro muže je důležité, aby měl nějaké "dílo", jehož budování se věnuje (a to nemám), a pak mě upozornil na verš z Písma "Kdo pro mě svůj život ztratí, nalezne ho." Postupem času se mi tento verš stal jakýmsi vyvážením obzvláště k podobenství o zakopané hřivně. Beru to tak, že tím, že nežiju tak, jak mě svět vybízí - buď sám sebou, že v očích světa ztrácím svůj život, z poslušnosti Kristu.
Nic kromě klasických prostředků - modlitba, svátosti (v čemž ostatně mám rezervy, vždycky lze dělat víc), sebevzdělávání se v náboženských věcech; každodenně nést kříž s Kristem, vždy znovu.
Jako jo, asi něco dělám dobře, snad můžu říct, že zásadních přešlapů jsem se nedopustil, ale takový nějaký vnitřní klid a radost chybějí.
Mezi katolíky se v současnosti objevuje postoj nesoudit blízké homosexuály, neřešit „jak to mají doma“. Je pro vás takový přístup povzbudivý?
Tento postoj pro mě povzbudivý není teda ani trochu. Kromě toho, že se musím bít sám se sebou, se "musím" vnitřně vypořádávat s těmito moderními, pokrokovými, chápajícími a "nesoudícími" katolíky, což je věc, která mě poslední dobou velmi vytáčí. Připadá mi to více jako póza "já jsem ten cool", než jako autentický reflektovaný postoj. Kromě toho, že je nemožné nesoudit (=neudělat si úsudek), je tento postoj vnitřně rozporný, protože k jiným záležitostem by se tak velkoryse nepostavili: "No a co, že se doma mlátí, hlavně že žije s Bohem." - Absurdní.
Já beru katolickou nauku smrtelně vážně. Z mého pohledu se "žít s Bohem" a "nejednat podle nauky/nežít mravně" vzájemně vylučuje. A pro mně už je třeba společné bydlení známkou toho, že život najel na ne-mravnou kolej. Známkou rezignace na snahu o ctnosti. To samozřejmě neznamená, že nehřeším. Hřeším sedmasedmdesátkrát denně. Ale nikdy to nebudu před nikým omlouvat, nebo to brát na lehkou váhu. Já chápu, že třeba pro nevěřící to moc přesvědčivý argument není. Ale nebudu nikdy obhajovat něco, co je vnitřně špatné, i když to dotyčný subjektivně nenahlíží a je pro něj momentálně obtížné změnit svou situaci.
Lehko se mi to říká - teď si vlastně uvědomuju, že jsem nikdy s tím nebyl konfrontován třeba v práci, nikdy jsem nemusel svůj pohled obhajovat na živo mezi kolegy... Nikoho nenapomínám na potkání. S homosexuální (LGBT/whatever) komunitou se nestýkám, ani nemám homosexuály mezi známými/kamarády (s těmi, s kterýma jsem se stýkal jsem se stýkat přestal, poté co jsme si ujasnili, že se naše pohledy diametrálně liší).
Byl jsem několikrát na Pochodu pro život/rodinu, ale na pochod Pride bych nikdy nešel. Protože je to nevkusné, dekadentní, kontraproduktivní. Urputná snaha o získání potvrzení.
Já se ani svou homosexualitou ve svém neinternetovém nepseudonymním životě nešířím (lidí, kteří "to" o mně ví, je tak do deseti) právě z toho důvodu, že nechci být s touto skupinou a LGBTX agendou nijak spojován. Možná to svědčí o mé nedůvěře, možná se nemám ani za co stydět, ale holt to tak je.
Jaký postoj od blízkých by tedy byl pro vás povzbuzující?
Modlit se.
Být dobrými katolíky, ve své situaci; brát nauku vážně i s jejími nároky.
Díky za rozhovor.
Komentáře
(Můj lajk patří tomu, že vyšel rozhovor s @Jarod; není výrazem souhlasu s vyjadřovanými postoji, které značným dílem nesdílím.)
Dík.
Blízce jsem se přátelil s básníkem Jiřím Kuběnou, který v průběhu života svoji homoerotičnost spoluprací s Boží milostí proměnil v tvůrčí lásku k Bohu. Přijde mi, že pro něj to byl nejdříve možná těžký kříž, ale později zcela jistě velký dar. Jeho život, takový, jaký byl, měl cenu a smysl.
Díky, díky, díky, že k tomuhle rozhovoru došlo! Ať na mocnou přímluvu archanděla Michaela, Pán skrze něj promlouvá k mladým (i starým, ale těch na signálech asi moc není) mužům a ženám, co s praktikováním své vlastní homosexuality vs života s Bohem, bojují.
@Jarod je třeba osobně pro mě - ač bojuju s úplně jinejma věcma - hrozně velkým povzbuzením v tom, jak nést svůj kříž v cestě za Pánem!
Non nobis Domine, non nobis, sed Nomini Tuo da gloriam!
Díky za tento článek a @Jarod držím vám palce ?
Děkuji za tento rozhovor, konečně protiváha k homosexuální propagandě, kterou – bohužel – vidíme i v Církvi.
sofomorón: Kniha Jiřího Kuběny Paní na Duze patří k mým nejoblíběnějším.
Já bych chtěl poděkovat sofomorón, za to, že ve svém komentáři používá sexuologické pojmy správně. To se často nevidí, jak je patrno z rozhovoru.
@Jarod Jo a co jste myslel tím "dostatečně pysnych na to, aby se vyoutovali"?
ble
ble
ble
(pro každý odstavec jedno)
@Jarod Myslím, že homosexualita Vám dává příležitost prožívat hlubší vztah s Kristem, než jaký muži běžně mají.
Moc pro mě jako muže znamená láska k Panně Marii. Mnozí celibátníci sublimují sexualitu skrze zvýšenou úctu k Matce Boží. Její soše či obrazu bývá v mužských klášterech vyhrazeno čestné místo.
Řeholnice jsou zase často zřetelně zabouchnuté do Krista, a to na neklamně sexuální úrovni. Mám na mysli psychosexuální či spíše spirituálněsexuální rovinu.
Nebojte se svou sexualitu do vztahu s Kristem vpustit: třeba v prostraci před jeho obrazem či - máte-li příležitost - před eucharistií. Ostatně v eucharistii se Vám Kristus nabízí skrze své tělo. Chce abyste ho vzal do svých rukou, chce se s Vámi fyzicky zcela prolnout, chce, abyste ho doslova "láskou sněd".
Dromedárův ble ble komentář patří pod tento můj. Spáchal jsem totiž hřích smazání, drobné editace a opětovného přidání komentáře. Mea culpa, mea maxima culpa.
@psycho-kat Heh, Kollenka to chtěla z rozhovoru vyškrtnout nebo přeformulovat, ale požádal jsem ji, ať to tak nechá. 1) Je to narážka na Pride; pokud vím, tak se pochodu všichni tři zúčastňovali. 2) Myslím, že o boji s vlastními běsy něco vím, ale ze svých selhání nikoho neobviňuji, natož církev. To, že zmínění pánové tak kopali/kopou kolem sebe, si neumím vysvětlit jinak, než jako projev pýchy.
@JanValtr Ano, Kristovým nevěstám někdy závidím, že se k Pánu Ježíši mohou vztahovat jako k ženichovi, ale mně se k Pánu Ježíši vztahovat až takhle tělesně nikdy nešlo a připadá mi to nevhodné. To už jsem raději Kristův bodyguard, paladin, čestná stráž, herold, rytíř...
@JanValtr Indulgentiam, absolutionem et remissionem omnium peccatorum nostrorum ... :)
@dromedar Něco konstruktivního by nebylo? ;-)
Já se musím trochu ohradit - já jsem se jenom zeptala, jestli to Jarod nechce vynechat anebo přeformulovat a on řekl, že ne, že by to tak nechal. Tak jsem to bez mrknutí oka nechala.
Ne že by mě musel žádat a čekat na moje schválení, jestli to tam nechám anebo nee... :-) Ale stejně asi budu za Velkého Cenzora :)
@Kollenka Za malého censora. Opravdový Velký Censor se řídí pouze svým neomylným úsudkem a hlasem svého censorského svědomí a na žádání censurovaných nic nedbá.
To už jsem raději Kristův bodyguard, paladin, čestná stráž, herold, rytíř...
...sicario?
@Jarod Ovšem schoulit se do Kristovy náruče - jako při poslední večeři jeden z učedníků, kterého Ježíš miloval, a naopak sám Krista obejmout - Vám snad nevhodné připadat nemusí. (Jan 13,23)
co takhle udělat a sdílet taky nějaký rozhovor s homosexuálními křesťany třeba z hnutí Logos? Ať férově ukážete různé pohledy :)
(btw nechápu proč je Lorman uveden v kontextu skandálů zneužívání dětí?)
@JanValtr
"Moc pro mě jako muže znamená láska k Panně Marii. Mnozí celibátníci sublimují sexualitu skrze zvýšenou úctu k Matce Boží. Její soše či obrazu bývá v mužských klášterech vyhrazeno čestné místo. "
Asi jsem celibátník sublimující sexualitu skrze zvýšenou úctu k Matce Boží a žiji v mužském klášteře :D
A vůbec, nepřijde mi úplně trefný, jak to popisujete. Není to tak jednoznačný a jednosměrný. Podle mě teda. Nejsem samozřejmě řeholnice (jsem ten celibátník v mužském klášteře :D - legrace!), ale není to takhle černobílý. Natož pak radit Jarodovi, ať se přece zamiluje do Krista, jako do svýho Snoubence.
@Jarod Nechcete bejt hraničář Kristův? Na to se mi hodíte nejvíc!
Děkuji @Jarod za upřímný pohled na danou problematiku pohledem praktikujícího homosexuálně orientovaného člověka. Obohatilo mě to. Také děkuji @Kollenka za vydání článku.
Ad Logos - to jsou praktikující homosexuálové, kteří se to snaží spojit s křesťanským životem, protože Bůh je přece Láska a tak není proti lásce dvou homosexuálů, prožívané i eroticky. Usilují o manželství pro homosexuální páry. Čili ta víra, ale bez těch nároků.
Zajímala by mě life debata Jaroda a třeba pana Lormana nebo někoho ze zmiňovaných pánů ..
@BenjaminRoll O jaké férovosti je prosím řeč? V internetovém prostoru je se jmenovanými pány iks rozhovorů, postoje Logosu jsou známy dostatečně, jelikož své názory prezentují velmi halasně, takže si troufám říci, že i s tímto mým skromným příspěvkem jsou váhy vychýleny pořád na jejich stranu.
Ad btw: Skandál v církvi je dvojí - 1) zneužívání, 2) homosexualita duchovenstva. Jmenovaní pánové jsou uvedeni výhradně v souvislosti s bodem 2. Jestli to vyznělo jinak, tak se omlouvám.
Že Vám @Jarod upřímně fandím víte z naší osobní korespondence a i já děkuji za tento rozhovor. Opravdu jediné co mi tam skřípe je ta věta "jen je pěkně jmenujme..." Oni jsou narozdíl od vás dohledatelní. V katolickém prostředí neobhajitelné "hájí" pod svým jménem a se svou tváří. Vy o svém životě a dobrém boji píšete pod nickem a s tváří jakéhosi manekýna. Myslím že v tom co by si přála @psycho-kat-v life debatě by byli tito pánové trochu znevýhodněni;-)
Přeji Vám hodně sil a pomoc Boží Jarode
@HelenaH, v čem by byli znevýhodnění? Já si myslím, ze se tito pánové rozhodli prave s jakousi pride svou homosexualitu/eroticnost prezentovat a dělají to, jak to jen lze z médií posoudit, radi. Oni se pojmenovávaji sami.
Kdyby to byla živá diskuse face to face v ničem.
Kdyby to byla virtuální diskuse, pak by ta skutečná face tam byla pouze z jedné strany:-)
Ta diskuse mezi Lormanem a Jarodem by byla o (šrapnel). Lorman nevypadá, že by chtěl měnit cokoli na svém postoji a potom co rozhodnutí KC ke své osobě chápe jako spáchanou nespravedlnost, tak asi necouvne ani o Planckovu délku.
Děkuji za příspěvek, velice mě potěšil. :)
Co se týče Logos - je ztráta času s nimi diskutovat... ti odmítli Písmo svaté i nauku Církve... "Bůh je přece láska" - ale Pán říká "Kdo mě miluje, bude zachovávat MÁ přikázání" ne ty svoje. :)
@HelenaH Napsala jsem "life" diskuzi, tedy na živo :)
@AntonínKrejzar Tam je ten "problém", že Ježíš nikde přímo neřekl nic k homosexuálům. (Chápeme, že nemusel, protože to vzhledem k Tóře a pak i Zjevení a tak nebylo nutné, ale je to jejich argument.
Já si teda nemyslím, že Písmo na toto téma mlčí:
(ZS - ekumenický, NZ - katolický Ondřeje Petrů)
„Nebudeš obcovat s mužem jako s ženou. Je to ohavnost." (Lv 18,22)
„Kdyby muž spal s mužem jako s ženou, oba se dopustili ohavnosti; musejí zemřít, jejich krev padni na ně." (Lv 20,13)
"Což nevíte, že nespravedlivým se nedostane podílu v Božím království? Nemylte se! Ani lidé nečistí, ani modláři, ani cizoložníci, ani změkčilci, ani chlapcomilci, ani zloději, ani chamtivci, ani opilci, ani utrhači, ani lupiči nebudou mít podíl na Božím království." (1Kor 6,9-10)
"Právě tak obyvatelé Sodomy a Gomory a okolních měst, kteří se oddávali protipřirozenému smilnění, jsou trestáni věčným ohněm na výstražný příklad." (Jd 1,7)
"...a jejich nemoudrá mysl se zatemnila. Myslili si o sobě, že jsou mudrci, a zatím se z nich stali blázni, když zaměnili vznešeného nesmrtelného Boha za pouhé vyobrazení smrtelného člověka, ptáků, čtyrnožců a plazů. Proto je Bůh nechal klesnout do nečistoty, jak po tom toužilo jejich srdce, takže si sami hanobili vlastní tělo. Zaměnili pravého Boha za bohy falešné, uctívali tvory a klaněli se tvorům, a nedbali na Stvořitele. Ten ať je veleben na věky! Amen.Proto je Bůh nechal klesnout do hanebných vášní. Jejich ženy totiž zaměnily přirozené obcování za protipřirozené, a podobně i muži nechali přirozeného styku se ženou a rozpálili se náklonností k sobě navzájem. Muži páchali nestoudnosti s muži, a tak zakusili sami na sobě zasloužený trest za svoje poblouznění. (Ř 1, 18-32) /výňatek/
"Lv" je Tóra :-) Co řekl Ježíš jsou evangelia :-)
"Lv" je součástí Starého Zákona - tedy platná část křesťanského Zjevení, s Tórou to nemá nic společného... tóra je výmysl, který vznikl až po křesťanství... NZ je ta část křesťanského zjevení, která všechno uceluje a naplňuje. Pokud jednou Hospodin řekl, že to je ohavnost, je to ohavnost... co se nás už netýká je Mojžíšův zákon, prokletí apod. To by potom nebyla platná ani zaslíbení SZ. Boží Zjevení končí úmrtím posledního z apoštolů - tedy slova apoštolů jsou stejně tak závazná jako Kristova, proto je máme v Písmu. Odkazy z NZ, které jsem uvedl jsou naprosto v souladu s odkazy z "Lv" - tudíž není co řešit :)
Tím "platná" jsem nemyslel, že ji aplikujeme, ale že je součástí, tedy: hledíme na ni ve světle Nového Zákona. Aby nedošlo k nedorozumění.
@AntonínKrejzar "tóra je výmysl, který vznikl až po křesťanství"
To je hodně zjednodušující pohled na formování židovského biblického kánonu. Ve skutečnosti jasně vymezená Tóra existovala dávno před tím, než byl kánon závazně definován, jak o tom ostatně svědčí i Ježíšovo opakované odvolávání se na "Zákon (a Proroky)".
Viz třeba Mackerle: Než budete číst bibli podruhé (Budějce 2014), s. 81nn http://www.tf.jcu.cz/files/knihovna/vybrana_temata_web.pdf#page=83
@AntonínKrejzar >>Tím "platná" jsem nemyslel, že ji aplikujeme, ale že je součástí, tedy: hledíme na ni ve světle Nového Zákona.<<
"platná"... "aplikujeme"...
Tondo, Ty studuješ práva? :-)
Tak jinak: Nový zákon je pokračování a naplnění Starého zákona, tedy současní židé s jejich "tórou" si falešně usurpují právo na jeho vlastnictví, protože to odmítly... k SZ si přidaly svoje bludy a hanobení Krista, tedy úplná devastace a odpor vůči Božímu Zjevení a jejich náboženství je tudíž falešné. Proto nikdo jiný není pravý dědic a vlastník Starého zákona než církev katolická, protože my jsme vyvolený lid Nového Zákona. Jestli někdo bere SZ, jako že jsme si jej "vypůjčily" a že jsme vznikly nebo začali na něm až "parazitovat", jsme tedy na omylu a naše náboženství je falešné. Před Bohem židovství zaniká a převtěluje se v křesťanství, a nejsou žádné dvě paralelní cesty. Proto máme právo citovat ze SZ a pokud je na něj někdo alergický, citoval jsem NZ, tak prosím o jeho zpětné přečtení
@AntonínKrejzar>>Před Bohem židovství zaniká a převtěluje se v křesťanství, a nejsou žádné dvě paralelní cesty.<<
https://www.youtube.com/watch?v=Wh1ovFxYHL4
Mj. je tam taky řeč o zákonu a nezbytnosti jeho dodržování ;-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.