Jedním z trendů současné doby je fenomén takzvaných singles. Jde o lidi, kteří ať už dobrovolně, nebo nedobrovolně žijí i v pokročilejším věku bez partnerského vztahu. Trend doby se nevyhýbá ani křesťanům. I v katolické církvi najdeme místa, která se zaměřují na nezadané a snaží se jim zprostředkovat možnost seznámení s opačným pohlavím. V Olomouci se nachází Centrum pro rodinný život, které pro křesťany bez partnerského vztahu pořádá pravidelné akce. Zeptali jsme se Marcely Řezníčkové, jak takové akce vypadají, jaký je o ně zájem a co si o fenoménu singles myslí. 

 

Jak vznikla myšlenka pořádat akce pro nezadané křesťany? 

Inspirace a chuť udělat něco pro nezadané věřící, se začala opakovaně objevovat při jiných aktivitách Centra pro rodinný život v Olomouci. Když pracujete s rodinami, začnou se vám postupně ukazovat různé výzvy a potřeby lidí v rodinách. Konkrétně jsem třeba potkávala mladé šikovné věřící v naší poradně a ti se o možnost seznámit s jinými věřícími lidmi zajímali.

Jaká je cílová skupina těchto akcí? 

Jde o věřící lidi, kteří mohou přijat svátost manželství v kostele. Některá setkání máme pro vymezenou věkovou skupinu, jiná jsou zase bez jakéhokoliv věkového omezení. Setkáváme se totiž ze strany účastníků s oběma přáními, aby tam byli lidé, kteří jsou si věkově blízcí, tak také aby se to nijak neomezovalo. Ze svého okolí znám manželství, kde třeba věkový rozdíl není žádným handicapem a život sám je velmi pestrý, zkoušíme to nechávat taky jako co nejvíce rozprostřenou různorodou paletu nabídek.

Mohla byste stručně představit akce, které pořádáte pro nezadané? 

Jak už jsem říkala, snažíme se zařazovat různé typy setkání. Typické je Kafe pro nezadané, kde jsou vytvořené podmínky, aby se účastníci setkávali ve dvojicích a postupně spolu každý s každým hovořil. Dnes se tomu říká speed – dating. Pořádáme také společnou pěší pouť.

Už tradičně míváme i brigádu při úklidu katedrály v Olomouci. Sejdeme se v katedrále, zde se snažíme, aby práce byla na různých místech kostela a aby se při ní také lidé různě prostřídali. Aby si mohli nejen popovídat, ale také třeba i při tom poznat, jak ten druhý „bere hadr do ruky“. Loni jsme také nově zkoušeli takzvaný Čaj do páté, což je taková trošku obdoba dřívějších čajů o páté – jde o zábavné odpoledne s tancem, společnými seznamovacími aktivitami a podobně.

Novinkou pro nás také byl víkend pro nezadané. Připravili jsme pestrý program, přichystali jsme výlet do přírody, společný táborák, povídání manželů, společná mše svatá nebo různé hry a aktivity. Plánovanou brigádu ve farnosti tam bohužel zhatilo špatné počasí. Na letošek se nám už v hlavách rodí nový typ setkání pro nezadané, ale to ještě nebudeme předbíhat. Vše se včas objeví na našich webovkách. 

Pomáhají vaše akce k navazování partnerských nebo přátelských vztahů? 

Je pro mne až překvapením, že i když občas něco zaskřípe a říkám, si, že by nám to lidé mohli ve zpětných dotaznících po setkání dát jasně na srozuměnou, setkáváme se většinou s kladnými ohlasy i vděčností za setkání nebo dobrou atmosféru. Jinak další zpětnou reakci moc nemáme, takže nemůžu sloužit nějakými čísly apod.

Roste zájem o tyto akce? 

Většinou máme o tato setkání dost velký zájem, ale neděláme si statistiku: kolik se přihlásilo letos, a kolik loni, kolik jsme museli odmítnout a podobně. Tato setkání nejsou naší základní činností, jsou jednou z mnoha.

Mají podle vás křesťané větší problémy s navazováním vztahů než ostatní lidé? 

Necítím se být tím, kdo by měl kvalifikovaně odpovědět. Je pravdou, že účastníci setkání sami říkávají, že dnes není jednoduché potkat někoho se společnými hodnotami a vírou. Myslím, že každá doba má své, a že zůstávají obecně platné zásady. Pokud myslím hlavně jen na sebe, budu s největší pravděpodobností zklamaná. Je dobré si uvědomovat, že „bylinka“ přátelství a důvěry chce čas, oboustrannou péči i vycházení ze sebe, ze svých představ a to není úplně snadné. Jak nemyslet primárně na sebe, ale zároveň zůstat sám sebou, že?

V poslední době se hodně řeší fenomén singles. Spousta lidí nemůže najít toho opravdového partnera a zůstává dlouho sama. Všímáte si tohoto trendu i mezi křesťany? 

Jistě, žijeme v této době a nejsme od ní oddělení, je větší možnost studovat, stát se dobrovolníkem cestovat … Stačí se podívat na věk novomanželů nyní a před patnácti nebo třiceti lety. My se už do té doby nevrátíme, jako tu už nebude nikdy svět bez internetu a podobně. Je potřeba se naučit s tím co je, co nejlépe a nejzodpovědněji žít.

Čeho by se podle vás měl muž/žena na vašich akcích vyvarovat, pokud se chce úspěšně seznámit a co by naopak neměl opomenout, jestli se to tak dá říct? 

Těžko radit, každému se líbí něco úplně jiného. Obecně je dobré být co nejvíc sám sebou, nehrát si na něco, co nejsem a mít upřímný zájem o druhého člověka. Je důležité dát druhému šanci ať mluví o tom co má rád a opravdu naslouchat, to lidé velice oceňují. Na druhou stranu je potřeba se druhému otevřít a povědět i o sobě, co můžu. Slušností a projevením úcty k druhým je přijít včas a zůstat až do konce (samozřejmě pokud je to v mých silách). Není na škodu si všimnout svého oblečení (ale nezacházet do extrémů), to znamená přijít alespoň čistě a upraveně. A například pokud jsem žena, není na škodu dorazit třeba v sukni, pokud mi to nezpůsobuje stres. Asi na to platí obdobná pravidla jako na přijímacím pohovoru.

Co byste poradila člověku, který je dlouhodobě single a trápí se?

Je potřeba nevléct s sebou přílišná očekávání, že teď to musí vyjít, jinak jsem já, nebo svět, k ničemu. Mám také zkušenost, že pokud je někdo dlouho sám, nebo mu vztahy opakovaně nevychází, je dobré zajít se poradit se svým pravidelným zpovědníkem nebo do poradny třeba. Člověk si díky tomu může ujasnit priority a očekávání. Často se v naší poradně setkávám s tím, že něco máme jakoby naučené, jak by to mělo být, ale třeba si neuvědomím něco jiného, po čem toužím. Stává se taky, že lidé nemají dostatečně uzavřenou předchozí známost, zůstává tam neodpuštění, strach a podobně. Zároveň mě něčím svazuje to, čím jsem prošel ve své rodině nebo jak vnímám Boha ve svém životě. Je dobré snažit si tyto podstatné věci co nejvíc vyjasnit, a pomyslně si tak uvolnit ruce i mysl. A na co jistě nezapomínat, je opakovaná modlitba za to, aby mi Bůh ukázal, kam mě vede a jak mám co nejlépe naložit se svým životem a pomohl mi očekávat i neočekávatelné.

Lidi by si taky měli uvědomit, že čím více se jim podaří uvolnit s tím, že najdou třeba „pouze“ kamaráda, tím budou přirozenější. A neopomenout i vzdálenou přípravu, to znamená modlit se za toto setkání, poprosit i přátele, aby se modlili a vyprošovat dobro nejen pro mne, ale i pro všechny ostatní.

Ilustrační foto: commons.wikipedia.org